Takové to malé domácí ponižování

Včera jsme byli na obědě u mých rodičů a byl to velice zajímavý den. Poučný. Bolestivý. Očistný. A vlastně jinak docela normální, jen já jsem už jiná a vidím, co jsem dřív neviděla. Obešlo se to tentokrát dokonce i bez zánětu močových cest na mé straně, což jsem ráda.

Oběd spočíval v grilování a odpoledne jsme strávili venku pod pergolou, zahlceni pamlsky servírovanými mojí mamkou. Povídali jsme si o různých věcech. Například jsme jim vyprávěli o Radimově pochodu nebo vyprávěl bratr o své crossfitové výzvě spočívající ve splnění cviků sestavy The Murph (ať už je to cokoli :-). Reakce mého otce na to byla: „Kdybyste raději místo toho nasměrovali svoji fyzickou aktivitu a pokáceli mi tady pařez.“

Co tím vlastně říká? Že naše aktivity ho nezajímají a že nejsou dost dobré. Správná aktivita by totiž byla pokácet pařez. O kterém nikdo nevíme. Ani o tom, že by potřeboval pokácet. Ale jsme špatní, že jsme ho ještě nepokáceli.

Následně jsme (a k tomu se přiznávám hlavně já), stočili debatu k politice. Zajímalo mě, jak se na současný stav věcí jednotliví členové rodiny dívají, a bylo to docela výbušné. Zaznělo (na Radimovu stranu) prohlášení typu „Ty tomu vůbec nerozumíš“ a mně zase bylo řečeno, ať nepindám. A to už jsem toho měl vážně dost, a řekla jsem poprvé v životě svému otci, aby mi laskavě neříkal, ať nepindám. Byla jsem hustá, ale byla to správná věc. Dělá a dělal mi to celý život. A nejen mě. Prostě ponižuje. Možná si to sám ani neuvědomuje, a možná je sám tak dole, že potřebuje lidi okolo stahovat k sobě, ale nic z toho ho neomlouvá. Já ho mám pořád ráda, ale tohle už si prostě nenechám líbit. Už toho, tati, bylo dost.

Maminka upekla dvě buchty a bezlepkovou roládu (jediný v rodině, kdo nejí lepek, jsem já). Roláda byla moc dobrá a já jsem se zeptala, jestli si její zbytek můžu vzít. Mamka mi odpověděla, že se musí nejdřív zeptat bráchy, jestli ji nechce on. Ok, rozdýchávala jsem to. Nic jsem jí neřekla, ale můj zájem o roládu byl ten tam. Je zajímavé, že bratr si odveze kabelu jídla, jako vždy, ale já nemůžu dostat ani kousek bezlepkové rolády, aniž by se k tomu musel bratr vyjadřovat. A on by mi ji bezpochyby klidně dal. Problém je v tom, že já už jsem o ni neměla zájem. Kašlu na roládu. I tohoto už bylo, mami, dost.

Takže, milí rodičové, není to snadná úloha mít mě za dceru, ale já už si to prostě dál líbit nenechám. Je sakra na čase to změnit.

S láskou

s

 

Noví spolubydlící

Máme doma dva nové členy domácnosti :-) Boxovacího panáka Bohouška, kterého jsem dostala na semináři o projevování vzteku (a včera ho málem poprvé použila), a Gremlina, kterého jsem zakoupila, s tím, že když bude na poličce, tak třeba nebude tolik dělat nesmysly v hlavě a vykládat nám věci, které prostě nejsou pravda :-)

s

bohoušek.jpg

gremlin.png

s

Why your life is not a journey

Nevím, jestli se přímo dá říct, že život není cesta… Ale chápu, kam tím směřují. Taky se mě to týká. Zvlášť po škole jsem si to začala až bytostně uvědomovat, když přede mnou najednou nebyl žádný cíl… všechny třídy jsme prošla, mám diplom, mám práci… a vlastně vůbec nevím, co se životem. Ve škole mě to nenaučili, doma mě to nenaučili, tam se těší na důchod a roky chodí do práce, kterou nemají rádi. Sama jsem se to musela doučit a dodnes mi občas vyvstane, že mě ještě nějaké cíle čekají. Třeba mít děti. Ale je to nakonec stejný cíl jako ty předchozí. Není životně důležitý. Neexistuje špatný život před tím a skvělý život po dosažení takového cíle. Je jen život. A je jen na mě, jestli ho dokážu prožít naplno. Mám teď poprvé v životě konečně pocit, že ano. Takový, jaký je.

S láskou

s

Sedm věcí XXII.

Vždycky trochu váhám, jak začít. Když napíšu, že uběhl další krásný týden, mám pocit, že se opakuju, na druhou stranu to tak fakt je. Takže: uběhl další krásný týden! Byl plný zajímavých událostí, příjemných mezilidských setkání a hlubokých vhledů. Díky za to všechno, hlavně za:

  1. Díky kolegům za páteční svezení do Prahy a z Prahy, už mě to řízení po D1 někdy dost psychicky zmáhá… Takže jsem neřídila, a ještě jsme se s pány řediteli hezky socializovali :-) Náš říďa je taky zahradní typ, akorát má takovou trochu větší zahradu, jen asi 7.000 metrů čtverečních :-))
  2. V sobotu jsme byli na svatbě – velmi vydařené! Byla to určitě první a možná i poslední svatba, z níž jsem odcházela mezi posledními :-) A díky taky všem srnkám v lesích mezi Jedovnicemi a Brnem, že se rozhodly náš průjezd sledovat od krajnice a nepřecházet v tu chvíli přes vozovku! A těm pěti, které jsme viděli, děkuji za spektakulární noční cestu domů :-)
  3. V neděli jsme s Radimem pálili na zahradě trochu dřeva a opékali kuřecí stehna (zde patří i velký dík našemu panu řediteli, který mi dal tip na kuřecí kyblík BBQ od jedné nejmenované firmy Vodňanské kuře, která má podnikovou prodejnu kousek od místa, kde jsme před tím parkovali). Mňam! O grilování se toho máme ještě hodně co učit, ale člověk musí nějak začít…
  4. Začala jsem se mentálně balit a připravovat na výlet do Rumunska – jedeme už prakticky za týden, příští týden v pátek odpoledne – to zase uteče raz dva. Je to takové krásné těšení :-) Nikdy jsem nic podobného nezažila, takže to bude i velice dobrodružné! Dobře mi tak :-))
  5. V práci se na pár hodin denně objevila kolegyňka, která se před měsícem vysekala na kole – prý zajela do kolejí. Na to, že má zlomené rameno, zápěstí a patu, má jen jednu sádru a tváří se radostně i s modřinami :-) Veselá mysl půl zdraví! Jsem ráda, že je to tak dobré.
  6. Děkuju svým kamarádkám, s nimiž jsem se v úterý a ve středu viděla, za krásný společný čas a spoustu důležitých informací.
  7. A hlavně děkuju Radimovi za odvahu, otevřenost, upřímnost a lásku. A vesmíru děkuju, že Radim existuje a že jsme se s ním v té rozlehlé nepravděpodobnosti našli!

S láskou

s

 

Tip na články o vědomých ženách a opravdových mužích ;-)

Přidávám dva tipy na čtivo pro volné chvíle:

Vendula Kociánová – Proč jsou vědomé holky singl? Zajímavé úvahy, akorát ty charakteristiky samy o sobě nejsou tím důvodem. Podle mě tím podprahově Vendula říká, že tím důvodem je nedostatek vědomých mužů… A to je úplně jiné téma…

Jan Bílý – Takový jeden mužský večer. Nejsem muž, ale je to inspirativní čtivo, i pro potenciální (či skutečné) matky.

S láskou

s

Jedna politická

Blíží se nám volby. Sice pomalu, ale jistě. A tedy vyvstává otázka, koho volit. Ještě včera bych řekla, že je problém si vybrat. Dneska už mám pocit, že je to lepší, takže se o to podělím.

Východiska:

  1. Nemám žádné iluze o čistotě jednotlivých politiků – nemíním to nijak osobně, ale zkrátka všichni mě v určitých oblastech zklamali. To ale není důvod nevolit, pouze je potřeba se na to nedívat moc idealisticky, ale více pragmaticky.
  2. Je pro mě důležitý tento diskurz: demokracie – liberalismus – západ – Evropská unie.
  3. Jsou pro mě důležité aspoň známky jakýchsi humanistických hodnot.
  4. Nemám ráda divadelníky a hulváty.
  5. Nabídka představuje tyto strany: ANO, ČSSD, KDU-ČSL, TOP 09, ODS, KSČM.

Nyní aplikujeme vylučovací metodu. Jako první vypadávají KSČM a ODS (ODS vnímám jako stranu, která chce z EU pryč). TOP 09 je pro mě nepřijatelná kvůli předsedovi. ANO kvůli totalitářskému přídechu. Zbývá KDU-ČSL a ČSSD. Pokud by šla KDU do koalice se starosty, volit je nebudu, jelikož se obávám, že se tam nedostanou. Pokud by KDU kandidovala sama, leží volba mezi nimi a ČSSD. A zde bych řekla, že žádná volba není lepší nebo horší, takže není třeba se moc dál nějak dramaticky rozhodovat.

s

EDIT: Tak prý koalice lidovců se starosty je již hotová věc. Ok, upravuju ještě své předchozí prohlášení v tom smyslu, že jsem ochotná je volit, pokud jejich preference budou zavdávat aspoň jakousi nejistou jistotu, že můj hlas nepropadne.

Tip na článek: 7 znaků, že jste našli toho pravého

V angličtině zde. Zajímavé zamyšlení… ani to nezní tak nesplnitelně :-) Jsou to vlastně takové docela obyčejné a základní věci, i když asi nejsou zdaleka samozřejmé.

Tak jen ve zkratce v překladu:

  1. Nabízí vám partner dárky, lichotky a pomoc? (Pravda, zní to trochu povrchně, ale je tím myšleno, že projevuje zájem, chce vás potěšit a učí vás přijímat :-))
  2. Dělá vás nepředstavitelně šťastnými?
  3. Naslouchá vám?
  4. Respektujete ho?
  5. Má mnoho kvalit, které jsou pro vás důležité?
  6. Cítíte se s ním bezpečně?
  7. Jste připraveni také být tím pravým?

s

Kecání do života

Moudro: Lidi kecají druhým do života tím ochotněji, čím méně toho o jejich životě vědí.

Důsledek: Naprostá většina rad cizích lidí je k ničemu, neboť nevychází z dostatečné znalosti situace.

Poučení: Prostě je ignoruj.